Principy a systémy našeho světa jsou mnohdy paradoxní. Na jednu otázku lze odpovědět zcela protichůdnými odpověďmi a obě budou v tom samém okamžiku platné i neplatné zároveň. Záměrně nepoužívám slovo pravda, protože pravda je jedna a z tohoto pohledu paradoxu vlastně nemůže existovat. Ale o tom možná jindy.
Vezměte si slovo pomoc. Takové celkem běžné, pro někoho možná až vřelé, slovo. Základem slova je moc, Ale co ta předpona po-?
Jeden z mých kouč-mentorů říkal, že chtít po – moci vlastně znamená jít po moci dotyčného, tedy přivlastnit si něčí moc. Přiznám se, že mi chvíli trvalo oprostit se od této myšlenky a velmi jsem se hlídal, abych náhodou někomu nepomohl. Netrvalo to dlouho (naštěstí), ale byl to zajímavý den.🙂
Motivy nevyžádané pomoci jsou jedna věc, kdy nabídnout pomoc další věc, jiná věc je říct si o pomoc a úplně jiná věc je obdržet nabídku pomoci. Všiml jste si jak někteří lidé na takovou nabídku reagují podrážděně až agresivně?
Včera jsem čekal v jedné malé uličce a shodou okolností jsem stál před vozem, kde se řidička v podobě paní mého věku snažila vyparkovat. Byla to nevídaná akce, kdy vyparkovat znamenalo po pár centimetrech tam a zpátky. Stál jsem přímo před autem, takže jsem viděl vše, počínaje tím kladivem, které udeřilo, když dotyčná přišla k autu a viděla co kolem jejího vozu vyrostlo. Dříve než se na sedadle řidičky vystřídal vztek, zoufalství a možná i malounko hysterie jsem se snažil nabídnout očním kontaktem a gestem pomoc, dokonce jsem i vykročil směrem k vozu. Ale byl jsem spozorován až po proběhnutí výše zmíněných emocí.
Dostal jsem strach, měl jsem pocit, že dáma vlítne s autem na chodník a utlumí mě navždy, nebo při nejmenším dá pár facek. O několik minut později odjíždí auto za kvílení pneumatik pryč.
Záhy jsem si vzpomněl na to jít někomu po moci. Položil jsem si otázku Co to vlastně znamená přijmout pomoc, říct si o pomoc. Převaloval jsem si ty dvě slabiky v hlavě. Po – moc. Napadlo mne, jestli ono po, nemůže být ve smyslu po něčem . za nějakou hranicí. Usain Bolt je v tuto chvíli stále oficiálně nejrychlejší sprinter světa, ale těžko říct, jak je na tom s fyzikou nebo se zpěvem. Chci tím říct, že moc, tedy to co ovládáme/ umíme/ známe má svou hranici. Osobně celkem rád vařím, vlastně je to většinou i docela poživatelné. Jsou však místa kuchařského světa, které jsou mimo mé pole působnosti, dokonce některé i mimo dohled.
Směřuji k tomu, že po – moc může znamenat ten prostor mimo mou mocnost, tedy prostor, kam moje moc nesahá. Neznamená to, že tento prostor nemůžu rozšířit, ale v tuto chvíli je odtud sem a ne až támhle kam potřebuji. V tu chvíli je možná čas na pomoc. A je to v pořádku.
Systém a ambice okolního světa nás však nabádají k tomu všechno zvlánout, vše dokázat. Ať to chceme nebo ne. Být vždy připraven vědět/ umět/ znát.
Předal jsem balíček a šel dál svou cestou. Zpytoval svědomí. Ptal jsem se sám sebe jak to mám se svou mocí a jestli znám svou mocnost aspoň trochu. No… je na co se dívat…