Na cestu ke koučinku – k provázení jsem se vydal, aniž bych to tušil, před mnoha lety. Během svého dospělého i méně dospělého života jsem si zažil a odžil mnoho různých věcí.
Ať už to bylo v roli projektového manažera v psychiatrické nemocni, kde jsme doprovázeli klienty v návratu k běžnému životu, jako součást vedení základní školy, kde jsme vedli děti (nejen) k sebe – úctě a úctě k druhému, v divadle, u filmu nebo motodílně… Vždy to bylo o lidech.
Dědeček mne učil, že každá situace má řešení. Říkal tomu “14. bobřík – pomož si jak můžeš.” Jak jsem dospíval a následně stárl, jsem přišel na to, že dělat nic, je někdy to nejlepší co můžeme udělat.
Každý máme v životě mnoho rolí, některé zůstávají, jiné se proměňují. Všechny se ale týkají nás. A to co je pro jednoho velké, je pro druhého malé. Vaše cesta je jen Vaše a nikdo ji za Vás neujde.
Věřím, že každý člověk má vše potřebné k tomu, aby zvládl to, kde se ve svém životě právě nachází. Jsem přesvědčen, že člověk může zvládnout vše co chce. Dnes už dokonce vím, že nemusím chtít dokázat všechno a hlavně ne všem.
Doprovázím lidi na jejich cestě. Někteří potřebují udělat pár kroků, někteří chtějí změnu. Bude mi ctí, pokud mne na kus své cesty přizvete…
O čem si budeme povídat…?
Marek