Jestliže chceme docílit harmonického rozvoje, je bezpodmínečně nutné být plně vědomý. To znamená plně se otevřít myšlence/možnosti, že většinu našeho chování řídí nevědomí a stát se pozorovatelem a zpravodajcem sám sobě.
Rozvoj je změna, které můžeme docílit takovýmto pravdivým pozorováním. Teprve pak můžou věci vystoupit ze stínu nevědomí na světlo vědomí a podstoupit transformaci – změnu. K tomu je zapotřebí čisté upřímnosti sám k sobě a asi i odvahy. Jednou z našich odměn v tomto dobrodružném pozorování se pak může stát i odpoutání od našich závislostí.
Závislostí teď nemyslím návykové látky, ale ono pořekadlo “dvakrát do stejné řeky nevstoupíš”. Řekli jste někdy, nebo vám proběhla hlavou, myšlenka typu “Proč se mi to pořád děje? Zase se mě podvedli/vyhodili/zneuznali/vynechali… Zase jsem to podělal…” Můžete namítnout, že okolnosti tady toho “zase” jsou pokaždé jiné. Domnívám se ale, že pokud by se tyto “zase” zjednodušily, dal by se najít společný jmenovatel – základ. Někdo prostě potřebuje ve svém životě dramata, třeba proto, že to je jediná chvíle kdy něco cítí, nebo dokud jako dítě neudělal scénu, tak si ho nikdo nevšiml, nebo … Někdo jiný zas prožívá stále dokola náročné vztahy a každý z těch vztahů může vypadat jinak, ale z jakého důvodu se jsou všechny náročné?
Závislost jako taková je potřeba něčeho. Doslova na něčem visíme. Pokud vidíme alkoholika, jak se probojovává k doušku alkoholu. To jsme celkem schopni pojmenovat tu onu “potřebu”. Horší to je ale sám u sebe, ptát se. Ptát se na to proč se mi rozpadlo čtvrté manželství a opustila mne osmnáctá milenka…
Vím jak je někdy složité ptát se sám sebe a jak je ještě složitější si pravdivě odpovědět. Pokud se k tomu rozhodneme, naskýtá se možnost nahlédnout na kousek svého nevědomí a ptát se “Za co visím?” Jakého principu/přesvědčení se to držím. Jaký vzorec chování opakuji?
Jeden šaman mi kdysi řekl: “Když to najdeš, jásej, pak na tom můžeš pracovat. Pak si budeš myslet, že je to vyřešený a ono tě to zkontroluje. Bude to tu zas, ale mnohem jemnější a když budeš pozorný, uvidíš to hned. Tak to bude celý život.” Velmi nahlas a od srdce se smál, vyloženě měl z toho prču. Osobně tedy nejsem na konci své cesty, ale myslím si, že ne všechno se musí nutně “zjemňovat”. Někdy si stačí věci jen uvědomit a připustit. Rozhodně se snažím být pozorný k tomu co dělají a říkají lidé kolem mne, každopádně k tomu co dělám a říkám já jsem hodně pozorný.